Pivovar Vatětice
Vatětice náležely původně ke hradu Rabí, v letech 1530-1634 pak ke statku Dlouhá Ves. Poté byly jeho tehdejším majitelem Petrem Čejkou z Olbramovic prodány. V polovině 17. stol. patřily Sidonii Lidmile, rozené Kavkové z Říčan, která zde vystavěla menší tvrz. V dalších letech dochází k velmi častému střídání majitelů, až roku 1680 koupil od Marie Maxmiliány Kobilkové ze Schönwiesen Vatětice Václav Rudolf svobodný pán z Říčan. Po něm zde v první polovině 18. stol. sedí Vilém Albrecht svobodný pán ze Žeberka či rytíři z Pomalu. Od roku 1751 patřily Vatětice Antoniii Cedlenkové ze Storchenfeldu, rozené Boryně z Lhoty a následně jejím dědicům. Nejstarší dcera Marie Anna prodala Vatětice roku 1795 za 326.000 zl. kašperskohorskému purkmistrovi Augustinu Müllerovi, který zde založil skelnou huť a při ní brusírny skla. Dalším majitelem statku včetně huti se stal roku 1803 průmyslník a podnikatel Jakub Wimmer, jehož potomci tu hospodařili až do roku 1825, kdy Vatětice koupil Ferdinand hrabě Pálfy. Ten je o tři roky později prodal Antonínu hraběti Pejačevičovi, aby je po roce od něho znovu zpětně odkoupil. Konečně roku 1832 koupil Vatětice Emanuel Müller, syn Augustina Müllera. Nový majitel pojmenoval k uctění své manželky Anny, rozené Tauschek, majitelky Poschingerova dvora v Zejbiši, část vatětického panství u Otavy Annathal – dnešní Annín. Vrchnost hospodařila na třech dvorech – Vatětice, Palvínov a Štěpanice a dále vlastnila sklárnu ve Vatěticích, zvanou původně Wasserhütten, která zaměstnávala kolem roku 1840 čtyřiadvacet lidí, a dvě papírny ve Vatěticích a v Anníně. Na počátku 20. stol. činila výměra velkostatku 613 ha, v režii byly stále tři dvory, pivovar na 72 hl spravovaný sládkem a lihovar zřízený ve Vatěticích v roce 1853. V držení rodu Müllerů byl velkostatek až do roku 1945, kdy byl podle dekretu prezidenta republiky zkonfiskován a přešel pod národní správu.
O samotném pivovaru se bohužel nedochovalo mnoho informací. Byl střídavě ve vlastní správě a v nájmu. V polovině 18. stol. přiznával výnos 120 zlatých, tedy při 4 zl. za sud výrobu 30 sudů (75 hl). V letech 1852-1854 ho měl pronajatý sládek Josef Petzl. V roce 1873 byl pivovar již ve vlastní správě majitele Václava Müllera a jedna várka činila 20 věder, roční výstav 600 věder piva. Majitel velkostatku Václav Müller je v některých pramenech zmiňován i jako sládek pivovaru, což se nedá vyloučit, především pak u menších pivovarů ve vlastní správě. Ostatně poněkud netradiční kombinaci majitele velkostatku a současně sládka pivovaru lze prokazatelně dokladovat například v pivovaru v nedaleké Loučové u Jana Šebesty. V seznamu živností při tehdejším Okresním úřadu v Sušici je zapsán název firmy: „Anna Müller, pivovar Vatětice.“ Na počátku 90.let je ve Vatěticích uváděn sládek Jan Písař, jehož nástupcem se posléze stal Antonín Písař. Podpis Antona Písaře jako sládka nese například listina ze 17.8.1894. Roční výstavy piva se v té době pohybovaly okolo 200 hl. V roce 1898 zaznamenáváme pravděpodobně posledního sládka pivovaru, kterým byl jistý Peter Vaněk. Jeho jméno a podpis figuruje i na několika původních archivních listinách z let 1898, 1902 a 1904. Zajímavé však je, že sládek Peter Vaněk není zmiňován v žádném pivovarském kalendáři z počátku století. Tam nalezneme výhradně jméno Václava Müllera jako majitele pivovaru ve vlastní správě. Ve varném roce 1901/02 zde bylo vystaveno 180 hektolitrů piva při jedné várce 12 hl. Pivovar byl zrušen někdy v letech 1906-1907. Poslední zmínku o něm najdeme v pivovarském kalendáři z roku 1907, kde je uveden výstav 220 hl piva ve varném období 1905/1906. V roce 1907 totiž správa statku v Pavínově (Palvínově) pronajala panu Václavu Ouřadovi (Auřadovi), v té době sládkovi a nájemci pivovaru v nedalekých Kundraticích, šenk a sklep patřící k vatětickému pivovaru na dobu 10 let od 1.3.1907 do 28.2.1917 proti ročnímu nájmu 50 hl dobrého piva. Volba šenkýře musela být podle této smlouvy vždy provedena výhradně se souhlasem vrchnosti. Tím stávajícím šenkýřem byl Karel Joachimsthaler. Z této informace vyplývá, že v roce 1907 už vatětický pivovar nevařil.
Publikováno z laskavým svolením pana Tomáše Cihláře z knihy Pošumavské pivovary.
Pivovar Vatětice
Vatětice náležely původně ke hradu Rabí, v letech 1530-1634 pak ke statku Dlouhá Ves. Poté byly jeho tehdejším majitelem Petrem Čejkou z Olbramovic prodány. V polovině 17. stol. patřily Sidonii Lidmile, rozené Kavkové z Říčan, která zde vystavěla menší tvrz. V dalších letech dochází k velmi častému střídání majitelů, až roku 1680 koupil od Marie Maxmiliány Kobilkové ze Schönwiesen Vatětice Václav Rudolf svobodný pán z Říčan. Po něm zde v první polovině 18. stol. sedí Vilém Albrecht svobodný pán ze Žeberka či rytíři z Pomalu. Od roku 1751 patřily Vatětice Antoniii Cedlenkové ze Storchenfeldu, rozené Boryně z Lhoty a následně jejím dědicům. Nejstarší dcera Marie Anna prodala Vatětice roku 1795 za 326.000 zl. kašperskohorskému purkmistrovi Augustinu Müllerovi, který zde založil skelnou huť a při ní brusírny skla. Dalším majitelem statku včetně huti se stal roku 1803 průmyslník a podnikatel Jakub Wimmer, jehož potomci tu hospodařili až do roku 1825, kdy Vatětice koupil Ferdinand hrabě Pálfy. Ten je o tři roky později prodal Antonínu hraběti Pejačevičovi, aby je po roce od něho znovu zpětně odkoupil. Konečně roku 1832 koupil Vatětice Emanuel Müller, syn Augustina Müllera. Nový majitel pojmenoval k uctění své manželky Anny, rozené Tauschek, majitelky Poschingerova dvora v Zejbiši, část vatětického panství u Otavy Annathal – dnešní Annín. Vrchnost hospodařila na třech dvorech – Vatětice, Palvínov a Štěpanice a dále vlastnila sklárnu ve Vatěticích, zvanou původně Wasserhütten, která zaměstnávala kolem roku 1840 čtyřiadvacet lidí, a dvě papírny ve Vatěticích a v Anníně. Na počátku 20. stol. činila výměra velkostatku 613 ha, v režii byly stále tři dvory, pivovar na 72 hl spravovaný sládkem a lihovar zřízený ve Vatěticích v roce 1853. V držení rodu Müllerů byl velkostatek až do roku 1945, kdy byl podle dekretu prezidenta republiky zkonfiskován a přešel pod národní správu.
O samotném pivovaru se bohužel nedochovalo mnoho informací. Byl střídavě ve vlastní správě a v nájmu. V polovině 18. stol. přiznával výnos 120 zlatých, tedy při 4 zl. za sud výrobu 30 sudů (75 hl). V letech 1852-1854 ho měl pronajatý sládek Josef Petzl. V roce 1873 byl pivovar již ve vlastní správě majitele Václava Müllera a jedna várka činila 20 věder, roční výstav 600 věder piva. Majitel velkostatku Václav Müller je v některých pramenech zmiňován i jako sládek pivovaru, což se nedá vyloučit, především pak u menších pivovarů ve vlastní správě. Ostatně poněkud netradiční kombinaci majitele velkostatku a současně sládka pivovaru lze prokazatelně dokladovat například v pivovaru v nedaleké Loučové u Jana Šebesty. V seznamu živností při tehdejším Okresním úřadu v Sušici je zapsán název firmy: „Anna Müller, pivovar Vatětice.“ Na počátku 90.let je ve Vatěticích uváděn sládek Jan Písař, jehož nástupcem se posléze stal Antonín Písař. Podpis Antona Písaře jako sládka nese například listina ze 17.8.1894. Roční výstavy piva se v té době pohybovaly okolo 200 hl. V roce 1898 zaznamenáváme pravděpodobně posledního sládka pivovaru, kterým byl jistý Peter Vaněk. Jeho jméno a podpis figuruje i na několika původních archivních listinách z let 1898, 1902 a 1904. Zajímavé však je, že sládek Peter Vaněk není zmiňován v žádném pivovarském kalendáři z počátku století. Tam nalezneme výhradně jméno Václava Müllera jako majitele pivovaru ve vlastní správě. Ve varném roce 1901/02 zde bylo vystaveno 180 hektolitrů piva při jedné várce 12 hl. Pivovar byl zrušen někdy v letech 1906-1907. Poslední zmínku o něm najdeme v pivovarském kalendáři z roku 1907, kde je uveden výstav 220 hl piva ve varném období 1905/1906. V roce 1907 totiž správa statku v Pavínově (Palvínově) pronajala panu Václavu Ouřadovi (Auřadovi), v té době sládkovi a nájemci pivovaru v nedalekých Kundraticích, šenk a sklep patřící k vatětickému pivovaru na dobu 10 let od 1.3.1907 do 28.2.1917 proti ročnímu nájmu 50 hl dobrého piva. Volba šenkýře musela být podle této smlouvy vždy provedena výhradně se souhlasem vrchnosti. Tím stávajícím šenkýřem byl Karel Joachimsthaler. Z této informace vyplývá, že v roce 1907 už vatětický pivovar nevařil.
Publikováno z laskavým svolením pana Tomáše Cihláře z knihy Pošumavské pivovary.