První písemná zmínka o vsi, jejíž jméno je vykládáno poněkud neurčitě jako „ves lidí Vaťatových“ a mohlo by tak naznačovat starší původ (13. a 14. století), je zaznamenána v zemských deskách k létu 1540, kdy Břetislav Švihovský z Rýzmberka odprodal část statku Dlouhá Ves sušickým nobilitovaným měšťanům Pavlovi, Janovi a Václavovi Tomkům z Čejkov. Dá se předpokládat, že s dlouhoveským statkem sdílela ves zřejmě i své starší, písemně nezaznamenané osudy a ve druhé polovině 15. století potom byla připojena k obrovitému dominiu Švihovských z Rýzmberka, které se právě před polovinou 16. století začalo vinou zadlužení svých majitelů nezadržitelně rozpadat. Vlastní charakter zástavby Vatětic při cestě od Hartmanic a Palvínova do údolí Sloního potoka a dále k Velkému Radkovu a Radešovu působí značně neorganickým dojmem, který by spíše naznačoval živelný růst nežli plánované založení. Pokud bychom předpokládali vznik vsi ještě v předhusitské době, mohl by se prvotní pravidelnější půdorys částečně deformovat druhotným pustnutím na sklonku středověku. Zásah do původního rozvrhu vsi však prokazatelně nastal vůlí feudálních vlastníků. Tomky z Čejkov, kteří zůstali majiteli statku Dlouhá Ves a tedy i vrchností Vatětických až do počátku 17. století, vystřídali Čejkové z Olbramovic, z nichž v roce 1634 Petr Čejka z Olbramovic vsi Vatětice a Velký Radkov od statku oddělil a odprodal je Sidonii Ludmile Čejkové rozené Kavkové z Říčan. Když je tato o 10 let později prodávala, byl zde již uváděn zámeček s poplužním dvorem. Založení panského sídla proběhlo na úkor tří selských usedlostí, jak výstižně uvádí berní rula: „od tří potažních gruntů, jichžto jména a co k nim náleželo, věděti se nemůže, před mnoha lety za předešlých vrchností všechny případnosti ku dvoru panskému obrácen.“

V roce 1713 se rozloha dominikální půdy vatětického statku odhadovala na 87 výsevkových strychů polí, luk na 32 vozů sena a čtyři provazce lesů. Součástí zboží byly také mlýn o jednom složení (Elefant-Mühl) a mlýn s pilou (Haasen-Mühle). Rustikální byla podle berní ruly pouze krčma, k níž bylo uváděno 21 strychů orné půdy s poznámkou, že i ona je momentálně v užívání vrchnosti. Tak to podle tereziánského katastru z roku 1713 i zůstalo, konstatovalo se jen 7, 5 výsevkového strychu rustikální půdy, kterou vlastnili ovčák a šenkýř. Zábor poddanských usedlostí ve Vatěticích vrchností potvrzuje pro rok 1721 také povinnost vlastníků vatětického zboží platit desátek mouřeneckému faráři a vlastní výměra rustikálu na konci 30. let 19.století, jenž v rámci celého statku zaujímal jen 47 % zemědělské půdy a pro samotnou vesnici Vatětice dokonce ještě výrazně méně. Vatětičtí rodáci vzpomínali, že ještě v první polovině 20. století v podstatě veškerou půdu katastru obhospodařoval velkostatek a velké selské usedlosti byly až ve Velkém Radkově. Podle Sommerovy topografie statek Vatětice dokonce provozoval po nějaký čas dva poplužní dvory – vedle Vatětic ještě ve Velkém Radkově (na konci 18. století byl emfyteutizovaný). K tomu se přidružovaly další vrchnostenské provozy: již před polovinou 18. věku tu pracoval pivovar, hospoda, ovčín, sklárna u Wunderbachu a papírna, od roku fungoval 1853 lihovar. Až do svého zániku statek, jenž na počátku 20. století obhospodařoval tři dvory (Palvínov, Vatětice, Štěpanice) a jehož správa od poloviny 19. století sídlila v Palvínově, znamenitě prosperoval. Jistě i díky spolupráci majitelů s agrárním odborníkem Elegiem Freudlem z Děčína.